Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 
 
 

Listopad 1989 v pražském metru

V týdnu od 20. do 24. listopadu 1989 se zprvu spontánně,
později organizovaně scházely demonstrace na Václavském
náměstí. Začátek býval kolem 15.30 hodin a při
probíhající odpolední špičce nebyl problém třemi linkami
metra oněch z kraje 150 tisíc, koncem pracovního týdne až
350 tisíc lidí do centra navézt a po skončení demonstrace zase
odvézt. Horší situace ale hrozila o víkendu, kdy OF (Občanské
fórum) svolalo všeobecná shromáždění lidu na Letenskou
pláň, neboť prostor Václaváku už přestával stačit. Došlo však
k situaci, kdy vedení DP-Metro plně akceptovalo tehdy ještě
platnou vedoucí úlohu KSČ a řídilo se jejími direktivami: nijak
na vzniklou situaci nereagovat, případně respektovat pokyny
všemocné StB. Z existencionálního hlediska vedoucích to ještě
bylo jakž takž pochopitelné, nazíráno dopravním citem však
mohlo jít až o trestný čin obecného ohrožení! Pokud odhady
hovořily o předpokládané účasti půl milionu lidí a přitom by se
zachoval provoz podle sobotních grafikonů, nastalou situaci by
nebylo možno zvládnout... Přáním vládní i stranické garnitury
nesporně bylo očekávaná shromáždění překazit.
V tomto okamžiku nastala památná akce dopravních nadšenců,
kteří si plně uvědomili dopad nejen dopravní, ale i politický.
Polopartyzánským způsobem se především začali shánět
strojvedoucí, kteří by byli ochotni nastoupit na mimořádnou
směnu – a to i bez garantované mzdy za odvedený výkon. Na
dispečincích se urychleně připravovala rozsáhlá opatření,
srovnatelná snad jen s organizací dopravy o spartakiádách,
posilovaly se technické pohotovosti, při vedením nařízené nedostupnosti
rozmnožovací techniky se Všeobecné příkazy pro
zajištění vlakové dopravy tiskly v provozně-technickém zázemí
zabezpečovacího systému... Záleželo tu především na osobní
iniciativě, improvizačních schopnostech a plném nasazení
každého ze zúčastněných. Díky tomu se sled kroků, který by
běžně trval mnoho týdnů, podařilo zajistit prakticky přes noc
z pátku na sobotu!
Poslední vzepětí upadající moci se v metru projevilo při pontifikální
mši, konané ve svatovítské katedrále dopoledne v sobotu
25. listopadu 1989 jako poděkování za svatořečení Anežky
České. Tehdy byla direktivně vypnuta většina vývodů z distribuční
transformovny ve stanici Malostranská – důsledkem
bylo zastavení všech eskalátorů, zhasnutí osvětlení a nefunkčnost
hlavního větrání. Za dané situace vlakový dispečer musel
nařídit průjezdy touto stanicí a poutníkům i návštěvníkům
mše pak nezbylo, než po této záměrně připravené komplikaci
dopravu na Hrad improvizovaně modifikovat. Tím mnozí přišli
o začátek akce, někteří se na mši nedostali vůbec – všeobecný
přetlak se tím vystupňoval k maximu.
Mnozí účastníci mše mířili z Hradu pěšky přímo na Letnou;
ostatní byli prakticky odkázáni jen na metro, protože tramvajemi
nebyla tehdejší třída Obránců míru průjezdná ani náhodou.
A metro nezklamalo: na nejvytíženějším „áčku“ se díky
operativnímu řízení provozu a netradičním postupům v řízení
dopravy povedlo dosáhnout nevídaně krátkého intervalu.
Očití svědci tvrdili „ještě jen kousek chyběl, a vytvořili jste
páter-noster!“. Nebyli daleko od pravdy: jen co jedna vlaková
souprava vyložila klienty ve stanici Hradčanská, už jí „na záda
dýchala“ souprava další! Že vlaky metra jezdily nabité k prasknutí,
to v těch dnech nevadilo naprosto nikomu. Zcela převažovalo
vědomí lidské sounáležitosti a všeobecného odporu
k zahnívajícímu režimu...
Dle tehdejších kvalifikovaných odhadů se hovořilo v sobotu
25. 11. o účasti neuvěřitelných 750 tisíc lidí a v neděli 26. 11.
se Letná zaplnila davem více než půlmilionovým. To vše byly
poslední „přípravné“ kroky před generální stávkou, připravenou
na pondělí 27. 11. – a případný neúspěch víkendových akcí
na mrazivé Letenské pláni, způsobený komunisty očekávaným
selháním dopravy, by se nesporně na jejím jednoznačném
průběhu musel negativně projevit. Dá se tedy konstatovat, že
pracovníci metra měli v tehdejším „dějinném kolotání“ sice
malou, ale nikoliv nevýznamnou roli.
Všem tehdy aktivně zúčastněným pracovníkům metra tímto
děkuji!
prosinec 2009 ∤ 4–5
Metro
Cítím nutnost doplnit některá dost důležitá
fakta, o kterých se kolega Bc. Jiří Tonar
v článku z listopadového vydání DP KONT@KTu
o událostech před 20 lety nezmiňuje a na která
by se nemělo zapomínat. Z hlediska vývoje
dějinných událostí se činnost zaměstnanců
Dopravního podniku totiž může ve zpětném
pohledu jevit důležitou.
Listopad 1989
v pražském metru
Zdeněk Rampa, vedoucí odboru Řízení provozu
(jednotka Dopravní cesta Metro)
Foto: Bc. Jiří Tonar
doplnění